Únor 2015

Zeman v Jordánsku a Mussoliniho bílý lev

11. února 2015 v 22:09 | Pomeranč |  Aktuality a myšlenky
Na našeho pana prezidenta má většina lidí dosti nepěkný názor. Víceméně ho mám i já. Poslední dobou si ale doopravdy nemohu odpustit fakt, že ačkoli se Miloš Zeman chová často VELMI nevhodně, má také často inteligentní a logické názory, se kterými naprosto souhlasím.

Včera, 10.2.2015, byl například na oficiální návštěvě v Jordánsku, kde jordánskému králi Abdalláhovi II. udělil Řád bílého lva za boj proti džihádistům. Abdalláh II. mu za to na oplátku udělil nejvyšší jordánské vyznamenání, Řád al-Husajna bin Alího. "S terorismem se nevyjednává, s terorismem se bojuje. Nejen slovy, ale i činy. ČR plně podporuje váš boj s islámským státem." konečně Zeman prohlásil něco, na co můžeme být právem hrdí.
Pozn.: Jordánsko začalo doopravdy bojovat proti IS až poté, co zajatý jordánský pilot byl radikalisty UPÁLEN V KLECI ZAŽIVA.

Jak jsem tak hledala ty informace, narazila jsem na historii Řádu bílého lva. Jedná se o nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Bylo uděleno jak Nikolu Teslovi, Edvardu Benešovi nebo Billu Clintonovi, tak také i "osobnostem" jako Benito Mussolini nebo Fidel Castro. "Benito Mussolini obdržel Řád bílého lva I. třídy v době, kdy ještě ani on sám netušil, že bude v čele fašistické strany, se kterou se pak ujme moci v Itálii. Tehdy Mussolini na různých mezinárodních konferencích vystupoval jako velký obhájce Československé republiky, vyjadřoval jí sympatie a podporu při jednáních, kterých se zástupci Československa účastnili. Dá se říci, že v té době byl ten řád udělen oprávněně." říká historik Oldřich Lukš.


Wow, wow, wow. Co se člověk nedozví ve světě internetu.

Za okny déšť

9. února 2015 v 1:33 | Pomeranč |  Má tvorba
Podvečer a venku je šero. Z hustých mraků padají velké kapky mezi barevnými stromy. Z brigády běžím domů, schovávám se pod igelitkou a přes mokré brýle skoro nic nevidím. Už jsem u budovy, vytáhnu klíče, odemknu zámek a po schodech nahoru. Druhé patro, dveře s obrázkem slunečnic a černé tenisky na rohožce. Odemknu, vejdu dovnitř.
"Čau, chceš čaj?" ozve se zpoza rohu.
"Jasně." zouvám si boty. Zázvorový s citrónem, to by bylo boží.
"Koupila jsem zázvor a citrón, dám ti je do čaje." zavolá ještě.
Položím tašky, sundám kabát a jdu do kuchyně. Stojí ke mě zády, zrzavé vlasy v ledabylém drdolu, volné triko a tepláky. Zalévá čaj a já cítím tu vůni. Zázvoru a citrónu. Zezadu ji obejmu a políbím do vlasů.
"Děkuju." zašeptám.
"Ty studíš!" vypískne.
"To asi každej, kdo se táhl přes celý město v tomle počasí."
Sundávám si mokrou bundu, rifle a košili, ze sedačky beru tepláky a mikinu a oblékám se.
"Tady to máš." podá mi hrnek.
"Díky," usměju se, "ten jsem vážně potřebovala."
"Co bude k večeři?" zeptá se mě.
"Vzala jsem nějakou zeleninu, udělám salát, jo?"
"To bude fajn." mrkne na mě. Jde ke gauči, pouští televizi a cucá čaj. Beru tašky, jdu do kuchyně a chystám věčeři.
"Stáhla jsem novej díl Hry o trůny, těšíš se?" zeptá se.
"On už je novej?!"
"Jasný. A zítra budou Walking Dead."
"Hmmm, Tyrion a Darylek ve dvou dnech, dávej si na mě bacha."
"Tss! Ty jedna!" zasměje se.
Po chvíli nesu dvě misky se salátem a sedám si k ní. Misky položím na stolek mezi hrnky a knížky. Zakrývá mě dekou a pouští seriál.
"Dneska znělku nezpívám." mručím unaveně.
"No to teda budeš!"
"Ne."
"Vždycky ji zpíváme! Dělej!" směje se.
A už to jede. Jako dva blázni. "Ta ta, tada ta ta, tada ta ta, tadadá!"
Smějeme se obě a za okny stále prší. Řetěz žároviček nad poličkou, polštáře na gauči a na zemi a hlavně její přítomnost vedle mě. Lehce mě políbí a rukou mi odhrne pramen vlasů z tváře. Voní po vanilkovém šampónu.