Prosinec 2014

Krásná, krásná, krásná

31. prosince 2014 v 5:10 | Pomeranč |  Má tvorba
Je krásná
Krásná, krásná, krásná

Oči jako smutný nebe
Okna fantazie
A dívají se do temnoty
Krásná, krásná, krásná

Rty jako lilie
Lilie lehce zamračená
Smutná a třesoucí se
Krásná, krásná, krásná

A ty vlasy
Jako peří bílé holubice
Jen vzlétnout
Krásná, krásná, krásná

Jsi

//pro Míšenku - promiň, že mé schopnosti na tvou krásu nemají//

Slepé žárovičky

26. prosince 2014 v 2:46 | Pomeranč |  Aktuality a myšlenky
Bylo teplo a mně stejně naskakovala husí kůže. Naskakovala mi husí kůže a mně stejně bylo teplo. Řetěz světýlek visel přes zelenou knihovničku. Modrá, zelená, červená, oranžová, modrá, zelená, bílá, oranžová, modrá, zelená, červená, oranžová, modrá, červenobílá, oranžová, modrá, zelená, červená, oranžová, modrá, zelená, červená, oranžová, modrá, zelená, červenobílá, oranžová, modrá, zelená, červená, oranžová, modrá. Zbytek žároviček nevidím. A usuzuji, že výrobci asi neměli dostatek červené barvy.
Zamyšleně jsem hleděla do obrazovky a psala. Psala. Co, komu, proč. Jí. Jemu. Komu. Ten člověk byl… můj. V mých myšlenkách. Třeba v realitě. Nikdy. Bohužel. Nezáleželo mu na mě. Myslím. Asi. Aspoň ne tolik jako mě na něm. Jí. Kom. Po chvíli přemýšlení jsem to vymazala. Nikdy to nenapíšu. Radši. Pro jistotu.
Odraz světla z ulice probleskl přes pokoj. 2:32 ráno. Už je moc pozdě. Zaklapla jsem notebook. Čas jít spát. Moc pozdě. Zhasínám.

Pozn.: Určitě každý z vás,kdo čtete můj článek, už toto zažil. Když někomu chcete vyjádřit své city,
ale pak to PRO JISTOTU necháte být.
Proč? No pro jistotu přece. A možná tím toho hodně ztratíte.
Příště nehledejte co nejvíc výmluv, proč to neudělat. Prostě to udělejte.

Buďte slepí. Projednou. Buďte slepí a běžte za srdcem. I když se to může zdát jako klišé.
Buďte slepí a běžte za srdcem.