Listopad 2014

Deep stuff aneb psychická kontaminace

26. listopadu 2014 v 18:00 | Pomeranč |  Aktuality a myšlenky
Mám problém. Dá se tomu říkat problém? Možná jsem já ten problém. Kdo ví.
Jsem tak už týden doma, nemocná, zachumlaná v dece, cucajíc horkej čajíček a polykajíc náhodné prášky, co by mi možná i mohly (jednoho krásného dne) pomoct. (Ale ty víš, že ti nepomůžou.)
Ale to stále NENÍ ten daný problém/neproblém.
(Ne)problémem totiž je, že se NECHCI VRÁTIT DO ŠKOLY.
Proč?
Většina mých vrstevníků by odpověděla něco ve stylu "Smrdí to tam.", "Je to tam úplně na hovn nic." nebo "Je tam nuda." (Jejich slovník je samozřejmě pro toto zveřejnění upraven.)
Prostě bezpředmětné kecy.
Ale já důvod mám. (Ano, zlatíčko? Opravdu si myslíš, že TY jsi lepší než ostatní?)
Tedy ne, nemám jen důvod, mám jich radši hned několik:
Jsem ve škole nucena učit se předměty, které NIKDY v životě NEBUDU POTŘEBOVAT. Např. Biologie. Chemie. Fyzika. Prostě hnus. Vím moc dobře, že v budoucnu nebudu dělat přírodní vědy, chci dělat do humanitních oborů nebo umění. Přírodní jsou prostě FUJ. Z biologie mi taky záhadou vychází 4, a z těch dalších dvou 3. Vážně netuším, k čemu mi bude znalost částí bakterie (když nakonec všechny nemoci jsou způsobeny parazity, jak jsem se dozvěděla, ale to je na jindy), pokud budu chtít být advokátkou nebo ilustrátorkou knih.
Jako další problém ve škole vidím BODOVÝ SYSTÉM. Absolutně nesmyslný postup známkování, který máme pouze v biologii a fyzice (další důvod, proč mi to v nich nejde). Za testy nejsou známky, ale body, ty se pak sčítají a z toho se počítají procenta. Takže, i když tam mám v podstatě známky 143514, tak mi vychází 4. Vážně, LOGIC.
A posledním hlavním problémem bych ještě určila ŠPATNÉ UČITELE. Neschopné zpacifikovat studenty, nerozumějící vlastnímu předmětu, kuřáky (kteří kouří se studenty, nice...), alkoholiky (kteří chlastají se studenty a ožralí mi nadávají do krav, protože mi ten alkohol vadí...), zakomplexované (kteří si to na studentech vylévají) a tak dále.
Ale...
Už se cítím líp. Příznaky nemoci ustupují. Ne, že by ustoupila má nechuť jít do školy. Ale co už. Musím to tam vydržet. (A zlepšit si biologii, ty troubo.) No jo, vážně, to jsem slíbila rodičům. Ha. Ha. Ha. To URČITĚ zvládnu.
Hlavně doufám, že nejsem jediná s těmito problémy.
Možná uteču pryč. Budu kreslit a zpívat a péct cupcaky. Yeah, to by byl život. Ale musím vylézt z peřiny a dospět. Ale...
JÁ NECHCI DOSPĚT!
Fajn, tak se uvidíme v Zemi Nezemi. Zatím sbohem, Petře Pane.


Bajka o sebekritickém narcisovi

18. listopadu 2014 v 11:47 | Pomeranč |  Má tvorba
Holka vešla na školní záchodky. Zastavila se u umyvadel a pohlédla do zrcadla.
Máš odpornej flekatej ksicht, pomyslela si.
Možná mám flekatej ksicht, ale pořád jsem lepší člověk než ty! odpověděla v mysli.
A spokojeně pokračovala dál.

/založeno na skutečné události/

Havel, klíče a odhodlání

17. listopadu 2014 v 21:05 | Pomeranč |  Aktuality a myšlenky
Upřímně - šokovalo mne, kolik mých vrstevníků netuší, co se dnešního dne před 25 lety stalo.
Sedí doma, užívají si volna, aniž by tušili, proč vlastně.



Dnešní den si připomínáme především jako výročí Sametové revoluce. Lidé vyšli do ulic, odhodláni získat svobodu a nevzdat se.




Chtěli se oprostit od komunistické nadvlády, umožnit sobě a ostatním svobodně se rozhodovat, chtěli, aby jejich děti žily v pravdě a ne v rudé lži.
Odpovědí na tento počin byly obušky a krev, opovržení a násilí.





Z Albertova na Národní třídu. Národ volal po svobodě.
"Nechceme násilí."




V čele protestujících - Václav Havel. Dnes již ikona našeho osvobození a pádu komunismu, představitel nově nastolené demokracie.




Svobodomyslný utopista, upřímný snílek? Lidmi volen - lidmi zvolen.




A my nezapomínáme.




Nesmíme zapomenout.




Nikdy.