Červenec 2014

Vězněm

22. července 2014 v 18:54 | Pomeranč |  Má tvorba
Mediální bozi
To oni ti říkají
"Buď sám sebou, buď svůj"
Však tebe odmítají

Prosazujíc hesla
Co dávno neplatí
Lidi jsou jako kopie
Nudní, předpojatí

Tvůj vzhled je tvým obalem
Co je uvnitř je tabu
Jedinečnost zakázána
Schováváš se v hábu

Tvá svobodná mysl
Uvězněna v tom co oni chtějí
Tvá schránka - tvý vězení
A oni tě dál pobízejí

Představy ranní nespavosti

22. července 2014 v 18:38 | Pomeranč |  Má tvorba
Kapky dopadají na zamlžené okno a já mžourám vzhůru. Pokoj se začíná nejistě rozjasňovat namodralým světlem, které se lomí v něžném dešti. Nespím a ani jsem tu noc nespala. Hledím do šedavé zdi a přemýšlím. O minulosti, přítomnosti, budoucnosti - s tebou. Chci, aby jsi tam byl, v těch etapách mého života. Aby jsi teď v tý posteli ležel mně po boku, jednou rukou mě objímal a druhou si hrál s mými vlasy. Ale zatím tu nejsi. Zatím tu jsem jen já, sama se utápím v představě tvých nekonečně modrých očích, čirých a jasných, jasnějších než kterákoli hvězda na noční obloze. Chci rukou vjet do tvých vlasů a přitáhnout si tě k sobě, chci se ti oddat, chci být tvou. Vím, že nejspíš nikdy nebudu. Nevybereš si mne, jen půjdeš vždy okolo a já budu vzduch. Vzduch nasáklý pláčem a láskou, copak sis toho už nevšiml? Ne. Proto tu teď taky ležím sama. Marním čas psaním tohoto textu. Marním čas civěním do šedé zdi. Marním čas pláčem, výčitkami a bolestí. Proč jen nemohu vidět do tvé mysli, chci znát tvé city, ke komu jsou vázány a zda-li jsem mezi těmi lidmi i já. Mnu si oči a potlačuju slzy, teď na ně fakt nemám náladu. Batikovaná obloha se rozpíná a mění se, jako by chtěla pohltit můj svět. V mém světě jsi ty, a pokud ta obloha pohltí tebe... nechci již dál přemýšlet. Po chvíli přivírám víčka, konečně usínám. V tu chvíli kdy Slunce vychází za obzorem, už spím. Ale i ve snech se stále topím v tvých modrých očích.

Shnilé srdce

19. července 2014 v 21:23 | Pomeranč |  Má tvorba
Zabíjím pohledem
Zkus na mne hledět
Jen chvíli chvilinku
Tu vedle sedět

Nediv se, až se ti
Tvůj krk bolestně
Začne náhle stahovat
Skučení je trestné

Vydej jen hlásku
A bude to trvat déle
Visíš jen na vlásku
Už rakev ti stelem

Saténovými polštáři
Naše tváře jsou bílé
Kostnatou rukou ti
Vyrvu srdce shnilé

Zkažené penězi
Zkažené lidmi
Zkažené vším na cos
Byl dosud zvyklý

Tohle bude tvůj trest
Tvé věčné zatracení
Bolest osamocení
Tak zlá, až skutečná snad ani není

Letíc

19. července 2014 v 21:06 | Pomeranč |  Má tvorba
Obrysy dvou postav
Letíc oblohou
Smějíc se svým životům
Už jsou za vodou

Osud Romea a Julie
Celý mládí v hajzlu
Tak proč to nezkusit
Proč ne dvojitou vraždu?

Polibkem smrti
Zpečetíš svůj osud
Už se nevyvlečeš
Vždyť měl jsi šanci dosud

Ona jeho
A on ji
Teď vydali se spolu
Na cestu poslední

Yes

18. července 2014 v 18:23 | Pomeranč |  Má tvorba
I touched her skin and answered "Yes."
She hugged me fastly, by trembling hands
She wiped my tears and kissed my lips
This is what happens in my dreams...

Noční utopie

5. července 2014 v 0:22 | Pomeranč |  Má tvorba
Temné stíny zaplavují mou mysl
Bubák v rohu jaksi zkysl
Světelná aristokracie
Vládne stylem utopie

Bílý ručník? - Kdysi dávno!
Nápodobně také prádlo
Předměty denní potřeby
Jsou příšer strašné záběry

Obrazovka svítí do tmy
A moje blonďaté lokny
Omotává si kolem prstů
Zrůda stvořená z nerostů

Pes bezvládně chrápe
Čísi ruka po mně tápe
Svých představ dál nechci se bát
Tudíž dobrou - já jdu radši spát.

Proč zrovna kouzla aneb vítejte na mém blogu

4. července 2014 v 20:55 | Pomeranč
Kouzla nás provázejí od dětství, v pohádkách a vyprávěních o nadpřirozených bytostech, dobru a zlu. Kouzla nám jako dětem dávala naději na lepší svět, kde dobro vždy vyhrává a spřízněné duše spolu žijí šťastně až na věky. I když nám už možná rodiče a prarodiče nečtou tyto fantastické příběhy, je dobré si je připomínat, protože jen ve fantazii najdeme porozumění pro vlastní duši a naději. Naději na lásku, rovnoprávnost, přátelství, hrdinství, ochotu a další věci, které v našem chaotickém stresujícím světě často chybí. Navíc, co si budeme povídat, každý by chtěl umět kouzlit, a nezkoušejte to popírat.