Anna a Rex

2. října 2016 v 22:12 | Pomeranč |  Má tvorba
Vzdala bych se večeře
Obědu
I snídaně
Jen abych se nemusela koukat
Na svý tlustý tělo ve vaně

Vzdala bych se kytary
Všech svých knih
I přátel
Jen aby ke mě má tlustá prdel
Nevysílala apel

Nechyběl by mi ani sex
Kdybych se dočkala
Velikosti S

Nechyběla by mi láska
Umění
Ani peníze

Tomu už se říká kurva krize

Vzdala bych se i rodičů
Jenže ti už jsou stejně na piču.
 

Rybenky

25. srpna 2016 v 22:54 | Pomeranč |  Má tvorba
Když chodim v noci na záchod
Potkávám rybenky
Schovávaj se ve spárách mezi kachličkama
A občas vylezou ven
To si s nima povídám
Když nejsou zrovna v tom svým pravostranným labyrintu
Proto chodim v noci na záchod
Abych potkala rybenky

V koupelně u nás bydlej dvě
Jedna je větší
Druhá se za ní furt táhne
Asi spolu pečou

Co já vím, co se těm rybenkám honí v hlavě
Jen se fakt divim
Že přede mnou nikdy neutečou

Rozkolí

27. června 2016 v 19:33 | Pomeranč |  Aktuality a myšlenky
Všechno
Všechno je tak rozdělený
Všechno to co bylo dřív je dnes tak úsměvný
Tehdy to bylo Paroubek - Topolánek
A dneska už sleduju jak jeden kamarád druhýmu roztrhává ceduli na protestu
Západ nebo východ
Vpravo nebo vlevo
Putin nebo Obama
A nebo věřit cizinci co nás poštvává proti cizincům?
Zasraný tlaky

Všechno
Všechno bylo dřív tak jednoduchý
Politický spory řešíme kritikou protivníkovy postavy
A shazujeme své nepřátele celulitidou na nohách
Proč?
Tehdy to bylo Paroubek - Topolánek
A dneska už jen poslouchám jak kamarádi nadávaj na ostatní

Netěší mě tři poloviny názorů co slyším
Všechno
Všechno mě už drásá
Všechna ta nenávist
A nutnost mlátit se navzájem do hlavy
A nutnost mlátit sám sebe do hlavy
Pochybné existence proti důchodcům a krásným duším s ideály
S nevinností

Ideály
Zbejvá nám třeba pár let než o ně přijdeme
A začneme trhat cedule dalším krásným nevinným duším
Co ještě o ty svoje vize nepřišly

Tehdy to bylo Paroubek - Topolánek
A když něčí rodiče volili Paroubka
Tak jsme se s ním nekamarádili
A v družině si musel hrát sám

A dneska už jen sleduju jak jeden kamarád morduje toho druhýho
 


Disoluce

26. června 2016 v 23:14 | Pomeranč
Smutně se oplývající
Znáte ten pocit
Znáte ne?
Když se rozplyneme
Občas prostě něco máme
Ale známe lepší
A tak chceme lepší
A nikdy nedostaneme lepší
Protože si nikdy nezasloužíme ten ideál
Ale přesto po něm toužíme
Toužíme po něm
Soužíme se pro něj

Smutně se oplývající
Nakonec stejně spíš na ulici v krabici
Dešťový kapky rozleptávaj lepenku
A ty si snažíš ze všech sil dát aspoň rtěnku
Aby si tě všimli

Přejeme si nemožné
Zahazujem reály
Zasraný ideály
Nemám už nic co bych ti dala
Aniž bych ti nelhala
Vždycky tam prostě bude nějaká chyba
Víš
Vždycky tam na tom něco bude
Vždycky

Na rukou a na nohou

12. června 2016 v 18:13 | Pomeranč |  Má tvorba
Seděla tak na gauči, měla notebook na kolenou. Hnědá dlouhá sukně, šedá mikina, mastný vlasy a nějaký jizvy na rukou.
Její máma umývala v kuchyni okna. Nerozuměla jí. Nikdy.
A ona tak seděla na gauči a z notebooku jí hrála divná hudba. Melancholický písničky o smutným životě.
Psala si s přáteli, a vlastně možná ani žádné přátele neměla.
Byl tu však on, a on jí rozuměl. A oba byli možná zamilovaní, ale měli si toho tolik co říct. On byl nejistej a ona byla v prdeli. Ona chodila k psychologovi a on by to možná potřeboval. Ona měla jizvy na ruce a on měl jizvy na nohou. Lehávali spolu pod modrou oblohou a pateticky určovali čemu se podobaj mraky a drželi se za ruce protože to jim přesně chybělo. Kritizovali zasraný hipstery a sami si kupovali hadry za dvacet děvět.
Nenáviděli lidi a milovali fiktivní postavy.
Stáli proti realitě, ve svojí vlastní ulitě.
A oba byli možná zamilovaní.
Každej do někoho jinýho. A každej možná do nikoho.
Ale měli si toho tolik co říct.
A ona mu řekla ať umře.
A tak on že jo.
A ona že kdy, že chce taky.
A on řek že zejtra.
A ona že čím.
A on že pilulky.
Tak jo.
Tak pilulky.
Pilulky.
Šťastné pilulky.
Budeme šťastní.
Ty a já.
My dva.
A tak jsme si sedli pod modrou oblohu a pateticky určovali čemu se mraky podobaj.

Kam dál